Přeskočit na obsah

MARTIN HOLÝ

Jde o muže do morku kostí spjatého s Plzní, ačkoli ve své prvotině kolem svého rodného města jen našlapuje. Svůj čas dělí mezi univerzitu, kde plní žaludky po titulech lačnících studentů, knihovnu, kam chodí s chutí prohledávat i ty nejskrytější z koutů pro trochu Kafky, rodinu, se kterou nejraději vyráží na českomoravskoslezské vandry (které tvoří základní podhoubí jeho inspirace k psaní), hřiště na malý fotbal, na němž víkend co víkend přijímá s pokoru pozici brankáře, a hospodu, kde lehkovážně utrácí za čepovanou desítku. Hostina Uroborova je Holého zdánlivě opožděným debutem. Ačkoli nejde o dílo autobiografické, nebýt výše zmíněného, dostala by se čtenářům do rukou buďto kniha úplně jiná nebo spíše vůbec žádná.

Hlavním hrdinou převážné části Holého povídek je muž s poněkud zvláštním jménem – Mikuláš Liptovský, rodák z ostravské Hrabové, s původem sahajícím až na vrcholky Nízkých Tatier. Je to člověk povahy podivné, vzezření obtloustlého a s “výrazem připomínajícím měsíc v úplňku na obrázcích Josefa Lady”. Překypuje větami, z nichž se téměř samočinně stávají výroky, avšak narážejí na věčný zádrhel nemožnosti jejich dobré interpretace v běžném světě pozemském. V knize ho doprovází vypravěč, jež je, podle svých vlastních slov, budižkničemu s kladným vztahem k alkoholu. Tato mnohdy až absurdně vyhlížející dvojice se zaplétá do lecjakých potyček, situací, rozkolů a snaží se je řešit způsobem, který často nenabízí žádné rozuzlení. Díky jejich neschopnosti věcného uvažování a jasného činu se však čtenáři rozkrývá něco, co v současnosti válcované touhou po co největší efektivitě může jen stěží postřehnout. To doprovází Liptovského někdy až svérázné rozsévání moudrosti: “Tak byl jsi někdy v Hrabové? Ne, tak nepičuj.”

Vedle Hostiny Uroborovy je Martin Holý autorem několika dalších povídek, které však zatím nebyly uveřejněny. A možná nikdy nebudou. Martinův rukopis by se dal definovat jako naprosto jedinečný, nabitý faktografickými znalostmi, které však autor záměrně překrucuje do nerealistické podoby, jde o texty s až kolosální slovní zásobou a velmi osobitým vtipem. Prostě něco, co nemá obdoby a troufáme si tvrdit, že v takovéto míře ani mít nemůže. A to je Holý fakt.