Euskaldun není ani v nejmenším nakladatelstvím elitářů z velkých měst, už proto, že v naší republice najdeme stěží jedno. Neusilujeme o to, aby se naše knihy blyštili v těch nejrozzářenějších výlohách velkých řetězců, třebaže jen kvůli tomu, že naše lokty nejsou k získání takových míst dostatečně ostré. Chceme naopak vyrážet i do těch nejzapadlejších vesniček a neprobádaných měst a debatovat s lidmi všeho druhu nad tím, co považujeme za důležité – 

A tak jsme se tentokrát rozhodli vyrazit do Brynclu, města v levé polovině naší republiky vcelku opomíjeného. Neprávem, to je třeba hned podotknout. Nebude to žádné lehké pořízení. Tamní čtenářská obec, odchována verši Skácelovými či Těsnohlídkovými, vycvičená kritickým perem Arne Nováka, se stěží spokojí jen tak s něčím. Nenechme se mást: fakt, že nás Brňané čas od času pohostí nějakým lehce předžvýkaným příběhem z dob nedávno skončených, neutváří žádný nemilý precedens. Zkrátka co se týče literatury, v obci na půli cesty mezi Jihlavou a Zlínem se vyznají.

Ale co bychom to byli za malo-nakladatele, kdyby nám chyběla odvaha se do této výzvy vrhnout po hlavě? Ostatně k Brnu máme dluh, který nelze jenom tak přejít. Nebýt jeho, neexistovalo by ani nakladatelství Euskaldun. Tedy přesněji jeho univerzity. Brněnská filozofická fakulta, asi nejzápadnější výspa české humanitní vzdělanosti, která snese přísnější měřítko, se může chlubit mnoha důležitými obory, mezi které – bez jakékoli nadsázky – řadíme i katalanistiku. Ani ne tak pro samotný jazyk a jeho literaturu – to už je věc vkusu a osobního přístupu k věci – ale pro tolik potřebnou perspektivu periferie.

Katalánské písemnictví je totiž jedním z mnoha, kterému se nedostává, nejen zde, téměř žádné pozornosti. I přes svou „okrajovost“ v celosvětovém měřítku v něm vznikalo a stále vzniká mnoho univerzálně platných hodnot. Opustíme-li naši lehce zaprděnou [VG2] kotlinu, zjistíme, že je na tom podobně jako česká literatura. A jak my dobře a bez jakékoli sebestřednosti víme,právě Česká zem je rodištěm mnoha vynikajících děl, které si zaslouží mezinárodní pozornost.

Budeme-li se zajímat pouze o to, co se děje v centru (ať už my v Plzni jen o Prahu či „my“ čeští čtenáři jen o to, co nám sem zavane z Británie, USA, nanejvýš pak z Francie či Španělska), budeme se ohromně ochuzovat. Potřebujeme Brno! Plzeň! Katalánskou, českou nebo baskickou literaturu. A potřebujeme je prosazovat – dokud je nezbavíme nálepky provinčnosti. 

Jediným měřítkem je kvalita. A jediným měřitelem je čtenář, který neváhá se s literaturou utkat tváří v tvář, bez předpojatosti, bez algoritmů, bez lenosti pátrat po trvalejších hodnotách. O takové setkání s vámi stojíme, i za takovým setkáním se do Brniska vydáváme.

---