Montserrat Roig

Na poli žurnalistiky se však proslavila zejména několikasetstránkovým opusem Els catalans als camps nazis (Katalánci v nacistických táborech, 1977), jímž do katalánské společnosti přinesla dlouho opomíjené téma několika tisíc republikánsky smýšlejících Katalánců deportovaných do nacistických koncentračních táborů. Válečnou tematikou se zabývá taktéž reportáž L'agulla daurada (Zlatá špička, 1985), v níž autorka vede rozhovory s přeživšími blokády Leningradu během druhé světové války. Montserrat Roig byla též známou zastánkyní ženských práv, řada z jejích esejí se tak věnuje právě problematice feminismu.

Na pole krásné literatury vstoupila ještě jako lektorka španělštiny na univerzitě v Bristolu, a to sbírkou povídek s názvem Molta roba i poc sabó… i tan neta que la volen (Mnoho prádla a málo mýdla… a tak čisté je chcete, 1971), za niž se jí dostalo prestižního ocenění Premi Víctor Català. Následovala trojice neméně úspěšných románů Ramona, adéu (Sbohem, Ramono; 1972), El temps de les cireres (Čas třešní, 1977) a L'hora violeta (Fialová hodina, 1980). V našem souboru je Montserrat Roig zastoupená povídkou „Mar“ z pozdní sbírky El cant de la joventut (Píseň mládí, 1990), ve kterém v celkem osmi příbězích přemítá o ztraceném mládí, sexu, vzpomínkách a zapomnění. Je dokonalým příkladem autorčina poetického a zároveň značně ironického stylu, jenž uplatnila ve svých delších prózách.