Mercè Rodoreda

Do světa literatury vstoupila ještě před vypuknutím španělské občanské války, a to pěticí kratších próz, které později, už jako respektovaná autorka, zavrhla. Jedinou ušetřenou novelou z této pětice byla Aloma (1938), jež byla oceněna v té době nejprestižnější katalánskou literární cenou Crexells, autorka ji však později zásadně přepracovala. Poté v její literární dráze došlo k bezmála dvacetileté odmlce. Na vině byl nucený odchod do exilu a dlouhé zvykání si na druhý domov, jímž se pro ni po několikaleté francouzské zkušenosti stala švýcarská Ženeva. Právě zde se Rodoreda znovu autorsky našla a během necelých dvou dekád vydala svá nejzásadnější díla – mimo jiné romány La plaça del Diamant (Diamantové náměstí, 1962) a Mirall trencat (Rozbité zrcadlo, 1974) a také několik povídkových sbírek. Do rodného Katalánska se natrvalo vrátila až roku 1972.

Na rozdíl od ostatních katalánských autorů zastoupených v této knize je Mercè Rodoreda českým (i slovenským) čtenářům docela dobře známa. Jde totiž o nejpřekládanější katalánskou autorku, s jejímiž díly se mohou seznámit čtenáři z rovné čtyřicítky jazykových oblastí. Do našich řečí byla v předlistopadové éře přeložena větší část její románové tvorby a při troše štěstí lze v českých a slovenských literárních časopisech narazit i na několik jejích povídek. V našem souboru je zastoupená delším textem s názvem „Karneval“, pocházejícím ze sbírky Vint-i-dos contes (Dvacet dva povídek, 1958), jež je charakteristická mimo jiné zasazením do prostoru barcelonských čtvrtí Sarrià-Sant Gervasi a Gràcia, v nichž autorka prožila své mládí a které jsou nedílnou součástí mnohých z jejích próz.

Foto © Fundació Mercè Rodoreda