Lluís Ferran de Pol

Nejenže exceloval v lokálních literárních soutěžích, za sbírku kratších próz Tríptic (Triptych) dokonce roku 1937 obdržel prestižní ocenění Premi Narcís Oller. Nicméně to už ve Španělsku zuřila občanská válka, které se aktivně účastnil na straně poražených republikánů, a dílo se tak svého vydání dočkalo až roku 1964. Po prohrané válce se Lluís Ferran de Pol, podobně jako tisíce dalších prorepublikánských umělců, přesunul do exilu. Po krátké internaci ve francouzském koncentračním táboře zamířil přes oceán do Mexika, kde se kromě dalšího studia podílel na tvorbě katalánských exilových časopisů. Do rodného městečka Arenys de Mar se autor vrátil již v roce 1948 a v dalších letech se věnoval zejména své advokátní praxi. Literaturou se zabýval příležitostně, a to i jako překladatel – do katalánštiny převedl mimo jiné slavný Hemingwayův román Stařec a moře.

Z autorova relativně skromného literárního odkazu zmiňme například novelu Abans de l'alba (Před rozbřeskem, 1954), určenou spíše dětskému publiku, v níž se inspiroval legendami mayských kmenů, nebo výběr ze zápisků z cest, reportáží či vzpomínek na pobyt v koncentračním táboře De lluny i de prop (Zdaleka i zblízka, 1972). Patrně nejoceňovanějším a nejznámějším spisovatelovým dílem však jest povídková sbírka La ciutat i el tròpic (Město a obratník, 1956), oceněná prestižní Premi Víctor Català. I zde Ferran de Pol čerpá ze svého mexického exilu a opět užívá mýtů a legend, tentokrát už však jako nedělitelné součásti reality i lidské povahy. Esence této povídkové sbírky je dokonale shrnutá v jejím závěrečném textu nazvaném „Ztroskotání“, který vůbec poprvé nabízíme i českému čtenáři.

Foto © Herritage: Ferran de Pol d'Arenys de Mar