Josep Pla

Jeho takřka šedesátiletá umělecká dráha a souborné dílo čítající více než třicet tisíc stran měly zásadní význam pro modernizaci katalánštiny a pro popularizaci katalánské literatury obzvlášť v nelehkých dobách frankistické diktatury. A to i přesto, že tomuto rodákovi z pobřežního městečka Palafrugell bývá často vyčítána náklonnost k Frankovu režimu v prvních letech diktatury a fakt, že v oněch letech zákazu katalánštiny neváhal své knihy psát španělsky. Pla ve svých knihách, a to zejména v beletrizovaných denících, obzvláště v El quadern gris (Šedivý sešit) z roku 1966, nabízí nebývale ucelený pohled na tehdejší společnost. Velké oblibě se mezi katalánskými čtenáři těšily i jeho sloupky, novinové články, kulturní postřehy či reportáže z míst, která procestoval – nejčastěji jako zahraniční reportér různých barcelonských periodik.

Text „Nejsme nic, avšak těžko říct…“ je součástí povídkového souboru La vida amarga (Hořký život), jenž ve své definitivní podobě vyšel roku 1966 coby šestý svazek Plaova souborného díla. Autor v něm líčí své zážitky mladého novináře cestujícího po Španělsku i po Evropě na počátku 20. let 20. století. Už tehdy z jeho textů čiší jasně patrné schopnosti skvělého vypravěče bedlivě pozorujícího osoby, jež ho obklopují. Kapitolou sama pro sebe je pak nesmírná bohatost autorova jazyka, jenž měl velký dopad na poválečnou podobu moderní katalánštiny. Sám Pla se v předmluvě k této knize vyznává z lásky k žánru: „Povídky jsou druhem literatury, který bych rád pěstoval, kdybych se nevěnoval novinařině, tedy přesněji: kdyby mi to vyčerpávající rozptyl novinařiny býval umožnil.“ Nakonec ale stihl vše.

Foto © Fundació Josep Pla, col·l. Josep Vergés