Santiago Rusiñol

Pocházel z dobře situované rodiny textilního průmyslníka, rodinnému podniku se však nikdy nevěnoval a již od mládí žil jen pro umění. Pro většinu Katalánců je dnes Rusiñol především významným symbolistickým malířem a skutečnou kulturní institucí přelomu 19. a 20. století. Kromě tisícovky obrazů, skic, rytin či plakátů po sobě však zanechal i necelou stovku literárních děl zahrnujících poezii, prózu i drama. Velký úspěch na domácí scéně slavil zejména svými divadelními hrami, jejichž tematiku i děj často odvozoval z vlastních románů. Mnohokrát tak v soupisu jeho tvorby narazíme na díla se stejným názvem i obsahem, avšak jednou v prozaickém a jednou zase v čistě dramatickém provedení. Jde například o díla L'auca del senyor Esteve (Střípky ze života pana Esteveho), jež vyšlo původně jako román roku 1907 a o deset let později se dočkalo veleúspěšné dramatizace, či El català de la Manxa (Katalánec z La Manchy) z roku 1914, kde se snaží o vlastní interpretaci a parodii slavného Cervantesova románu.

Divadelní talent autor nezapře ani ve svěžím monologu Escudellomet (L'escudellòmetro), jenž byl poprvé představen v březnu 1905 na prknech barcelonského divadla Romea. Jeho protagonista přemítá o tom, jak díky vynálezu obřího hrncometu skoncuje s hladem a sociálními nerovnostmi na celém světě, ačkoliv primárním terčem této utopické satiry s prvky sci-fi je nepochybně tehdejší barcelonská buržoazie. Českému publiku je Rusiñol prakticky neznámý, nicméně jeho zajímavý a bohatý literární odkaz v posledních letech opět nabývá na aktuálnosti. Svědčí o tom nejen čím dál častější reedice v autorově domovině, nýbrž i neustále rostoucí počet jazyků, do nichž je Rusiñol nově uváděn – v posledních dvaceti letech jde například o překlady do maďarštiny, polštiny, ruštiny či italštiny.

Foto © AELC